„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.”
John Lennon
Vděčnost
Po 14 dnech piju kávu. Konečně. Oknem proudí paprsky lednového slunce a já jsem vděčná. Jsem skutečně vděčná, že si konečně můžu dát zase kafe.
Víte, kdybyste neustále jen procházeli růžovou zahradou, nikdy byste nepocítili vděčnost za maličkosti. Kdybychom nepocítili smutek, nikdy bychom nedokázali být veselí, radostní a šťastní.
Rovnováha je důležitá. A uvědomuji si to hned několikrát. Třeba když se mi po několika dnech začíná vracet čich a chuť. Je to skvělé, protože konečně má svět zase vůně a chutě. Já vím, zní to jako klišé. Když jsem přišla o chuť a čich, říkala jsem si, super, aspoň nebudu mít chuť jíst. Samozřejmě, vždy se snažím najít to dobré. 🙂
Ale pak mi došlo, že je to blbost. Že cítit chuť jídla je úžasná věc a pro člověka je tak moc samozřejmá, že zapomene. Zapomene, že to není samozřejmost a že o ni může přijít.
Zkrátka, jak se říká, abychom dokázali ocenit to, co máme, musíme o to přijít. O to větší extáze to je, když to znovu získáme.
Chřipka
Můj průběh covidu byl lehký. Vlastně jsem si nejdříve myslela, že je to jen viróza nebo lehká chřipka. Prostě jsem si poležela, měřila si teplotu a pila zázvorový čaj. Po 4-5 dnech jsem ale ztratila čich a chuť. Nejdřív jsem si říkala, aha, asi na mě jde rýma. Ale rýma nepřicházela a už mi v hlavě hlodal červík.
Nakonec jsme se vydali na test a ten byl samozřejmě pozitivní. A mělo to smysl. Protože jsme mohli varovat ty, se kterými jsme se setkali. Tomu se říká zodpovědnost. A proč to píšu? Protože spousta lidí má covid a vůbec o tom neví. Třeba jako já a moje rodina. A pak to předáme někomu dalšímu – kdo na to může klidně umřít – ale je to náhoda nebo nezodpovědnost? Odpovězte si sami.
„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.”
John Lennon
Tělo je zázračné
Jsem vděčná, že jsem ho chytila. Konečně jsem pochopila, o co jde. Přišla jsem o důležité smysly a díky tomu je dokážu ocenit. Je to úžasné, zase cítit vůně a cítit chuť jídla. Jsem za tuhle zkušenost vděčná, protože mě změnila. Uvědomila jsem si, jak je mé tělo zázračné.
Došlo mi, že naše těla jsou naprogramovaná tak, že ať se děje co se děje, přežití je nejdůležitější. Je to základní program našeho těla. A je to i základní program naší planety. Je to pud sebezáchovy. Takže kdykoliv o sobě nebo svém těle budete pochybovat, přestaňte prosím! Vaše tělo je vzácný organismus! Tolik věcí dělá za vás, a vy o tom ani nevíte.
Poděkujte svému tělu, že dokázalo zhubnout! Že je zdravé! Nebo že bojuje o zdraví!
A pokud o svém těle pochybujete nebo máte strach, jestli to zvládne, podpořte ho svou myslí! Vaše mysl je úžasný nástroj, který vás může změnit, podpořit, uzdravit. Dejte šanci sami sobě, svému tělu a vaší mysli.