Zajídání emocí
Na špatnou náladu určitě znáte jeden dobrý lék: nacpat se k prasknutí. Tak, znáte to už od miminka. Plačícímu dítěti raději dáte něco do pusinky, aby utišilo svůj pláč. Dvouletému batoleti uvaříte kakao s pořádnou dávkou cukru, aby se uklidnilo a cítilo se v bezpečí. Možná samy sebe občas přistihnete, jak v období před menstruací nemáte dobrou náladu a máte pocit, že když si přidáte lžičku medu do čaje navíc, děláte pro sebe něco stejně uklidňujícího.
Ale je to vážně tak? Je to mýtus našich babiček nebo skutečně ověřený recept na štěstí? Nebo si prostě jen mažeme med kolem pusy a jsme od mala oběťmi špatných návyků?
Ať je to tak či tak, jedno je jisté. Rozhodně to neprospívá našemu zdraví.
Emoční zajídání jako forma závislosti
Sladká chuť je pro člověka přirozená. Mateřské mléko je nasládlé. Kojenci jsou zvyklí na sladké mléko už od narození. Milují, když se mohou u-kojit a pak usnout. Jsou v bezpečí, v klidu, v teple. A vědí, že maminka je miluje, protože jim podává tekutou lásku v podobě mateřského mléka. Takové dítě se kojí tak dlouho, dokud se samo neodstaví a pak v pozdějším věku nemá touhu dál se u-kájet u jiných sladkých dobrot.
Může se stát, že když toto nemá člověk naplněné z raného dětství, může propadat závislosti na cukru. A docela snadno. Když k tomu přidáme nevyjádřené emoce, vztek, který nemohlo dítě projevit nebo radost z kaluží a deště, máme tu už hezky zaděláno na budoucí problém. Potlačené emoce, nedostatek sladkého, radostného života a šup, musíme se doslova cpát čokoládou.
Až umřu, proměním se v čokoládu…
Dříve jsem neměla ráda své tělo. A z nějakého důvodu jsem měla neustálý příjem cukrovinek. Cukrovinka sem, dortíček tam, čokoláda! Říkali o mně, že až umřu, proměním se v čokoládu. Nikomu na tom nic divného nepřipadalo. A že jsem každý rok během prosince a ledna vždy přibrala několik kilogramů, nikoho nezajímalo. Teda – zajímalo, ale nikdo mi neřekl, jak nepřibrat.
Až jednou, jsem dostala celý pytlík čokoládových tyčinek. Za ten den jsem snědla půl pytlíku najednou. Bylo mi špatně. A měla jsem divný pocit, že jsem udělala něco špatného. Od té chvíle jsem už nikdy nic takového neudělala. Došlo mi, že není dobře nacpat se tak, až je vám špatně.
Negativní důsledky emočního zajídání
Může se to zdát jako málo podstatné, ale já vím z vlastní zkušenosti, že opak je pravdou. Zajídat své emoce je velice nebezpečné. Řešením nálady, nevyvážených emocí nebo disharmonii v těle cukrem, si člověk zakládá na řadu zdravotních problémů, které mohou přijít v pozdějším věku. Je to stejně nebezpečné jako řešení problémů alkoholem nebo „urovnání“ emocí cigaretou.
Je dobré uvědomit si to hned v začátku. Tedy, ve chvíli, kdy začnete pociťovat pokles nálady.
Co dělat?
- Podívat se na emoci, odkud přišla a co ji vyvolalo.
- Zarazit otevírání lednice a zkusit pracovat s právě vyvolanou emocí.
- Přijmout emoci.
- Dát si časový odstup. Jít na procházku, popovídat si s někým, změnit myšlenky, vystoupit z emoce, z právě prožívaného pocitu.
- Změnit emoci. Vyvolanou emoci, třeba hněv, se pokuste změnit v radost.
Emoce se dají regulovat technikou EFT, meditací nebo třeba technikou ho´oponopono.
Technika ho´oponopono je havajská technika smíření. Když máme nějaký problém, opakujeme si tyto čtyři mantry: „Miluji tě, omlouvám se, odpouštím ti, děkuji ti.“ Promlouváme tím tak samy k sobě a měníme tak celý problém, vytvořený uvnitř nás.
Základem práce s emocemi je jednoduché přijetí. I tím se zabývám v Online programu na nastavení mysli na hubnutí.